V autobuse jela zase po dlouhé době. Je to čím dál větší vzácnost moct si vyrazit večer do města a neřešit ranní vstávání. Opřela si hlavu o opěradlo sedačky a zavřela oči. V ruce jen malou kabelku, na sobě těsné džíny a černé tílko o velikost menší, než běžně nosí. Připadala si sakra sexy. A to se jí zrovna hodilo. Dneska to určitě klapne. „Dnešní večer bude fajn. Ta akce bude fajn!“ ujišťovala se. „Vlastě jakákoli akce by byla fajn. Po půl roce od té poslední,“ dodala sama pro sebe už spíš polohlasem. Stejně se na ni ta starší paní s velkou nákupní taškou, která seděla přes uličku, podívala dost divně.
Když se blížila ke klubu, kde se soukromý večírek konal, byla si už stoprocentně jistá. „Výběr tu, zdá se, bude,“ pronesla už téměř nehlasně. S ohledem na paní v buse i na všude kolem postávající hosty. Něco jí říkalo, že povídat si sama pro sebe asi není takhle na začátek úplně nejlepší vizitka. Někdy je to ale lepší než být zticha.
Hned jak vešla, něco jí strhlo pohled doprava ode dveří. U baru tam stál neuvěřitelně sexy chlap, který jako by z oka vypadl Kurtu Cobainovi. Taky ji přejel pohledem a ona hned cítila, jak jí rudnou tváře. Zhluboka se nadechla, napočítala do tří, a když se pohledem znovu vrátila, už tam nestál. No nic, času dost. Nemusí přece nikam chvátat. V cestě k baru jí ale nic zabránit nemohlo. Dneska to bez nějakého pití asi nepůjde.
O chvíli později už v ruce třímala sklenku se šampusem. Slaví se dnes přece nějaké to povýšení nebo jak to Bára říkala, když ji zvala. Hostitele ani pořádně neznala, ale pořadateli šlo o to, aby párty byla co nejvelkolepější, tak to vůbec nevadilo. A kamarádka jí tím pozváním udělala fakt radost. Už dlouho potřebovala vypadnout večer z domu.
Teď Báru nemohla nikde najít, což ji trochu znervózňovalo. Ale co, kvůli ní tu dneska není, pokecat si můžou někde na kafi. Napila se a zaměřila se na nenápadný průzkum okolí.
Oči jí zabloudily do kouta, kde seděl s půllitrem piva v ruce docela namakanej tmavovlasej kluk v černý košili. Křeslo vedle něj najednou lákalo k posazení ještě víc než předtím.
„Můžu si přisednout?“
„Jasně,“ usmál se a čekal, co bude následovat.
Trochu se zavrtěl, zdálo se jí, že kontroloval, jestli vypadá dobře. Přišlo jí to celkem roztomilé.
„Já sem Matěj,“ posunul se směrem k ní.
„Pavla,“ usmála se a prohlédla si ho pořádně. Košile mu byla na bicepsech dost těsná. Určitě chodí do posilovny. Asi docela často. Na očích měl ale brýle, které to celé vyvažovaly. Docela nebezpečná kombinace, pomyslela si.
Najednou vytáhl mobil a začal v něm něco podrobně zkoumat. Nedalo jí to a nenápadně se k němu naklonila, aby alespoň trochu zahlédla. A uviděla jeho. Prohlížel si ve foťáku svůj obličej a chystal se udělat si selfie.
„No, asi tu nejsem jediná, kdo se kochá,“ vyprskla a on po ní hodil ne úplně příjemným pohledem. Vstala a, aniž by to vypadalo, že utíká, snažila se dostat co nejdál od něj. Nějak ale nevěděla, kam jít.
„Baf!“ něco se na ni přiřítilo zezadu. Bylo víc než jasné, že Bára tu už nějakou dobu je a tekutiny doplňuje poctivě.
„No nazdar! Kde seš?“
„V patře. Tys tam ještě nebyla?“ vykulila na ni oči kamarádka. „To musíš, pojď,“ a už ji táhla do chodby a po schodech, které celkem lepily, jak si lidi nosili pití nahoru občas něco vylili. Už v polovině schodiště byla z prostor v prvním patře slyšet hlasitá hudba.
Na parketu strávily skoro hodinu, v mezičasech se pokusily na baru ochutnat co nejvíc koktejlů. Vtom Bára někoho zahlédla a s omluvou, že se určitě ještě potkají, zmizela mezi lidmi.
Nohy Pavlu po tanečním výkonu docela bolely, a tak se celá zničená zhroutila na jedno z křesel u baru, který byl v prvním patře naštěstí trochu dál od reproduktorů, a zavřela oči. Když je otevřela, nebyla si jistá, jestli na pár vteřin neusnula.
Kluk, který seděl naproti, si ji pobaveně prohlížel, tak mu úsměv oplatila. Vypadal trochu jako kovboj. Skoro se zdálo, že sem omylem přicestoval časem z divokého západu. Džíny, košile a hnědý klobouk. Cigareta mu v koutku držela jen tak tak. Společnost kuřáků nijak zvlášť nevyhledávala, ale k němu se to docela hodilo.
„Dáš si pivo?“ zeptal se a poté, co kývla, zmizel na chvíli z dohledu. Když jí o několik minut později podával půllitr, vzezření kovboje bylo dokonalé.
„Kdes nechal koně? A jsi hodný, zlý, nebo ošklivý?“ zavtipkovala, ale narážku na film evidentně nepochopil. Rychle přemýšlela, jak situaci zachránit.
„No, já na tohle moc nejsem, víš,“ vysvětlil, než stihla promluvit.
„Jako na filmy a tak?“ zeptala se.
„Jo, nekoukám na ně. Spíš hraju hry, na počítači. Tohle je půjčený od kámoše,“ ukázal na svoje oblečení.
„Aha,“ řekla a radši se začala věnovat půllitru. Následovalo ticho. Asi poprvé v životě si uvědomila, jak neskutečně dlouho může trvat vypít jedno pivo. Pak kovboj odešel.
Hlava se jí trochu motala, tak zamířila sice k baru, ale tentokrát už pro vodu. Jen se tam objevila, někdo ji zezadu jemně objal kolem ramen.
„Tady,“ podal jí sklenici s vodou. Najednou si nebyla tak úplně jistá, že vypadá jako Kurt. To ale neznamenalo, že by ji přitahoval míň. Poznala, že ji celý večer sledoval.
„Děkuju,“ zašeptala mu do ucha a poté, co sklenici vypila, přitiskla svoji tvář těsně k té jeho. Panebože, jak nádherně voněl. Najednou bylo všude kolem neskutečné horko.
„Zatancujeme si,“ pronesl `Kurt` a odvedl ji na parket. Ve chvíli, kdy si položila hlavu na jeho rameno, zazněly první tóny skladby All Apologies.
O deset minut později už stáli na ulici a střídali vášnivé obětí se zuřivým máváním na taxíka.
„Kam pojedeme? Ke mně nebo k tobě?“ zeptal se s úsměvem, když se mu na chvíli podařilo odtrhnout rty od těch jejích.
„Jako by v tom byl rozdíl,“ odpověděla se smíchem udýchaně a už ho táhla směrem k zastavujícímu autu.
Když se k poledni probudila, hlava jí třeštila. Něco jí říkalo, že to včera až tak úplně dobrý nápad nebyl. S námahou se natáhla pro láhev s vodou, kterou měla připravenou vedle postele. Vtom se vedle ní pohnula peřina.
„Co tu proboha ještě děláš?“ vytřeštila na něj oči.
V tu samou chvíli se dole v chodbě ozvaly hlasy dětí a někoho dospělého. „Aha, nojo, babička vlastně,“ oddychla si a znovu se sklonila ke svému idolovi ze včerejšího večera. Něžně ho políbila, ale vzápětí, s hranou přísností, pohrozila: „Jestli nás tu najdou!“
„Tak co?“ vyplázl na ni drze jazyk ten hezčí a o poznání živější, i když totálně nevyspalý, z obou Kurtů.
„Teď teda jako on rozhodně nevypadáš,“ vyprskla smíchy. Toho vzápětí zalitovala, protože hlava okamžitě zaprotestovala prudkou bolestí ve spáncích.
„Au,“ zaskučela a svalila se zpátky do peřin.
V tu samou chvíli se dveře ložnice otevřely a obě děti vtrhly se smíchem dovnitř. „Týjo, tati, s tim jazykem vypadáš jako blbec,“ vykřikl sotva šestiletý blonďáček a s šibalským výrazem čekal, jak na jeho poznámku rodiče zareagují.