Podívala se na něj a přemýšlela, jestli jí to za to stojí. Musela se usmát, jasně že jí to za to stálo. Měl na sobě letní košili. Bílá se na jeho opáleném těle vyjímala. Zvlášť tady na pláži.
„Ahoj,“ řekla trochu nejistě. Najednou se bála, aby si to nerozmyslel. Ne pozvání na večeři, ale to, že je z ní úplně vedle.
Kvůli tomu pečlivě vybírala, co si vezme na sebe. Tak aby to bylo sakra sexy, ale nevypadalo to lacině. Prostě nebýt za děvku, ale dostat ho do postele. Aby celý večer nemyslel na nic jiného, než zabloudit rukou, nebo radši oběma, pod spodní lem těch kraťoučkých šatů.
„Páni,“ vydechl místo pozdravu a zdálo se, že v duchu měl ruce přesně tam, kde je chtěla. Naklonil se k ní a dal jí pusu na tvář. Ale ne letmou, trvalo to hodně dlouho. Tak dlouho, že si stihla představit všechno, co by se dnes večer mohlo stát.
„Pojď to rychle sníst,“ zašeptal přitom.
Jako jak rychle sníst? No doprdele, co tím myslel? Asi umřu. Tohle nevydržím.
Než stihla zastavit proud myšlenek, jeho ruka už šmátrala pod lehkou bundičkou, kterou si vzala přes minišaty. Svoji cestu skončila na zádech a hladila ji jemně, ale docela naléhavě. Jako by šaty byly nepřítel číslo jedna a bylo nutné ho okamžitě zneškodnit.
Stůl, který měli zamluvený, stál na kraji zahrádky venkovní restaurace směrem k moři. Byl trochu vzdálený od ostatních stolků a lišil se hlavně tím, že neseděli jako ostatní na židlích proti sobě, ale vedle sebe na malém gauči.
Jen se posadili, ucítila, jak se jejich boky dotýkají. V tu chvíli bylo horko už nesnesitelné. Matně tušila, že něco objednal. Pak už to nevydržela a ve chvíli, kdy číšník s objednávkou odešel, se na něj vrhla. Líbala ho tak, jak to slušný holky rozhodně nedělají. Nebo by alespoň neměly. Při tom si mu sedla obkročmo na klín.
„No tak,“ řekl jako by nic a sundal ji ze sebe. To málem nerozdýchala. Hned si ale všimla, že klid jen hraje. Taky měl co dělat, aby ji z té hospody okamžitě neodtáhl na svou loď. Jak si vzpomněla na loď, projela jí tělem další vlna vzrušení. Ta nádherná jachta. Před dovolenou by ji nenapadlo, že skončí s týpkem, který má svou vlastní loď!
I když to ze začátku vypadalo nemožně, jídlo se jim nakonec podařilo dojíst celkem v klidu, i si popovídali. Vyprávěl o sobě, o rodině. O tom, jak po škole odjel pracovat do Německa a díky docela slušným penězům, které tam teď má, si mohl dovolit koupit menší loď. Tu přes léto kotví tady v Chorvatsku. Taky byt a auto. Samozřejmě.
Podtrženo a sečteno, lovila na Istrii českého kluka s vizáží modela a německou výplatou. Holky v práci puknou závistí, pousmála se.
„Na co myslíš?“ neunikl mu její pobavený výraz.
„Na nic. Je to tu fajn,“ zalhala. „Tak půjdeme?“
„Dobře,“ nabídl jí ruku a vydali se po kamenité pláži směrem k molu, kde jachta kotvila.
Byla nádherná, bílá s ladnými křivkami. Skoro jako já, než jsem se opálila, napadlo Olgu.
„Plachta je většinou svinutá, ale ta je stejně spíš na parádu. S motorem je to jednodušší,“ zakřenil se.
Když jí pomohl na palubu, loď se s ní zhoupla. Usoudila, že to asi bez podpatků bude jistější. Sundala si boty a zatímco se narovnávala, všimla si, že sleduje každý její pohyb. Pomalu k němu přišla a začala ho líbat. On jí položil ruce na ramena, a zatímco s nimi sjížděl k bokům, couval spolu s ní směrem k podpalubí.
„No to je paráda! Co si jako myslíš, že tu děláš!“ pištivý ženský hlas je vytrhl z nejlepšího.
Oba se prudce otočili za tím nepříjemným zvukem. „Jak si sem můžeš tahat ženský?“ podívala se na ni opovržlivě drobná brunetka. „Na naši jachtu! Seš nechutnej!“ Bylo znát, že už má taky něco upito, stejně jako oni dva.
Olga si popotáhla bílou saténovou peřinu nad prsa a na scénu před sebou jen zírala s otevřenou pusou. Oliver se už už nadechoval, že té hysterce něco odpoví, ale zatím ho asi nenapadlo, co.
„Prostě si ji sem jen tak přitáhneš a já to mám pak uklidit? Ty seš takovej zmetek!“
Žena byla vzteky celá rudá. „Vždycky jsi byl takovej, měla jsem s tím počítat. Já vím,“ zastavila dala si ruce na obličej a vypadala, že se každou chvíli buď rozbrečí nebo vybouchne.
Nakonec si všimla něčeho na své ruce. Byl to prsten.
Olga zatajila dech, ten hajzl, on je ženatej! Já jsem taková kráva. Na všechno jsem mu skočila. Nejradši by se v tu chvíli vypařila. Cítila, jak jí rudnou tváře, a první, co ji napadlo, bylo, že musí v tom bílém povlečení vypadat jak rajče. To jí na klidu nepřidalo.
Brunetka si jí ale nevšímala. Stáhla prsten z prstu a prudce jím mrštila směrem k nim. Zlatý kroužek s bílým kamínkem se ale odrazil od palubek a zmizel někde pod postelí.
Pak už tomu Olga nerozuměla. Plynule totiž přešli v hádce do němčiny. Oliverovi se tak asi hádalo lépe. Podle zuřivého tónu usoudila, že slova, která používá, by ve slovníku spisovné němčiny nenašla.
Když po asi pěti hodně hlasitých minutách nečekaná návštěvnice odešla, bylo to ještě horší. Seděli vedle sebe nazí v posteli a nevěděli, co říct. Olga na chvíli zadoufala, že jí neřekne nic, že bude prostě pokračovat tam, kde přestal. Že celou tu nepříjemnost odloží na ráno. Že jí to nezkazí ten doteď pohádkový večer.
Jenže Oliver vyhodnotil situaci přesně naopak. Začal se omlouvat. Že ho to moc mrzí, že ji nechtěl do takové situace dostat, že to s ní myslí vážně. Zkrátka ze sebe sypal jednu nechutnou lež za druhou.
A to bylo na Olgu moc.
Posilněná šampusem vstala a pomalu šla ke stolu. Vztek s ní lomcoval, ve spáncích jí třeštilo. Musela jednat, musela něco udělat! Hned teď! Vzala do ruky poloprázdnou láhev od sektu, sedla si na židli a rozbrečela se.
Oliver se k ní rozběhl, klekl si na kolena, něžně se jí podíval do očí a zašeptal: „Všechno ti vysvětlím.“ Pak ho přetáhla lahví přes hlavu.
Když se ráno probudila, posadila se na posteli a hned se lekla, kde to je. Prohlížela si vnitřek kajuty a pomalu si vybavovala včerejší večer. No jo, večeře, postel, pak hádka s tou ženskou. Bože, to byl večer. Trochu jinej, než jsem si ho představovala. Ale kde ten zmetek je? Poslední, co Olze utkvělo v mysli, bylo, jak jí ten nevěrnej parchant klečí u nohou.
To už ale uslyšela něčí kroky na palubě. Super, tady ho máme. Chystala se dát průchod svým emocím, ale v tom si všimla, že po schůdcích do podpalubí vchází žena.
Hezký, na to, že mi to tu nepatří, a jak se včera ukázalo, ani patřit nebude, tu přijímám návštěvy nějak moc často.
Když se ale objevila celá postava, pochopila, že jde o „starou“ známou. A touha být někde úplně jinde byla rázem zpátky.
Poté, co se chvíli přeměřovaly pohledem, brunetka konečně promluvila.
„Kde je?“
„Nevím,“ hlesla Olga a urputně přemýšlela, jaký by měla zvolit tón. Má se tvářit provinile? Nebo být spíš uražená? Vždyť ona za nic nemůže. Nemohla tušit, že je ten hajzl ženatej.
„No. Asi už ti došlo, že kecal. Není to poprvý. Přivlastňuje si moje věci, byt, auto, loď a loví na to…“ změřila si Olgu pohledem a asi se rozhodla, že ji není třeba zraňovat ještě víc, než už je, „…holky,“ dořekla.
Co na tohle odpovědět?
„Jenže kdyby jenom moje! To je taková klukovina, na to už jsem si za těch pětadvacet let zvykla. Ale ty věci jsou i mýho manžela a dětí, sakra!“
„Dětí? Cože? Vy máte? Počkej! Ty máš? Jak? Manžela? On je? On není?“ Olga přestala stíhat vstřebávání nových informací. Ničemu nerozuměla. Navíc jí po včerejšku strašně bolela hlava.
„No, můj malej bratříček (znělo to napůl láskyplně a napůl naštvaně) si ze mě a mý rodiny dělá půjčovnu na balení… štětek!“ přestala brunetka chodit okolo horké kaše a nazvala Olgu tak, jak to cítila. „Že sem ho nenechala v Čechách! Platim mu v Berlíně byt i školu a on mi to takhle vrací. Pak mi koupí k narozeninám někde na bazaru prstýnek a myslí si, že na všechno zapomenu!“
Olga ztuhla.
„Brácha?“ pípla sotva slyšitelně.
„Jo, cos myslela?“ vyštěkla podvodníkova sestra už trochu netrpělivě. Tak kde sakra vězí?
„Manžel…“ dodala Olga, i když už ji nikdo neposlouchal. Nezvaná návštěva, i když na vlastní loď člověk asi fakt pozvání nepotřebuje, už kráčela na palubu. Usoudila, že tady se nic nedozví.
To už se ale Olze vybavil zbytek včerejšího večera. Pomalu vyšla na palubu, jen tak, zabalená v prostěradle. Než ale stačila cokoli říct, všimla si, že Oliverova sestra stojí na zádi a zírá na něco mezi lodí a molem.
Když se tam podívala také, všimla si, že ve vodě, těsně pod skládacím můstkem, je zaseklé tělo. S krvavým šrámem na hlavě.