„Ne více než čtvrt míle od města tryská pramen léčivý, jemuž se přiznává velká blahodárnost.“
Bohuslav Balbín
„Já se asi upeču!“ zaúpí Lucie a otře si potem orosené čelo. Je začátek srpna a na českobudějovickém sídlišti teploty atakují třicítku.
A ona se doma nudí. Tenhle týden nemá nic zábavného na práci. A podobné to bude až do konce léta. Na dovolené s rodiči byla hned z kraje prázdnin a z týdenního výletu s kamarády se vrátila o víkendu. Teď už ji čeká jen brigáda a pak zase škola. Ale tenhle týden má ještě volno a byla by přeci škoda strávit ho v paneláku.
Posune si brýle a podívá se do kalendáře v mobilu. A jo vlastně, málem by zapomněla, že jde ve čtvrtek na oční. No fajn, to je čtvrtek, ale co zítra? Znuděně scrolluje Instagramem. Chce to nápad. Oči se jí zastaví na fotce dívky s dokonalým make-upem, pózující u atrakce v zábavním parku. Lucie si znechuceně odfrkne, vyfoť se bez filtru a s brejlema, nádhero! Ale pak si na něco vzpomene.
Na pouti přece byla nedávno, o Velikonocích, na Dobré Vodě… To bylo moc fajn místo a už tehdy ji napadlo, že by ho ráda viděla bez davů, stánků a atrakcí.
A je to! Program na zítřek je na světě.
„Tak jsme tady, zastávka U kapličky,“ spiklenecky na ni mrkne stařenka, se kterou jede už od nádraží.
„Děkuju, zachránila jste mě, moc to tu neznám,“ odpoví vesele Lucie. Vystoupí a zamíří ke schodům vedoucím ke kostelu. Když se chystá vkročit na první z nich, všimne si po levé straně drobné stavby. No jasně, to je ta kaplička, podle které se jmenuje zastávka. Až půjdu zpátky, musím se k ní podívat.
Schody střídá dlážděná cesta lemovaná lampami a vysokými stromy. Ty uprostřed léta nabízejí tolik potřebný stín. Neodolá jedné z laviček a kapličku, kterou právě viděla, si během odpočinku najde na Googlu. Pověsti o zázračném prameni sahají až do sedmnáctého století.
Dora, manželka českobudějovického purkmistra, byla smrtelně nemocná. Když už ztrácela naději na uzdravení, zjevila se jí Panna Marie a zavedla ji ke zdejšímu prameni. Doře se jako zázrakem ihned ulevilo a voda pomohla i jejímu manželovi, který měl problémy s očima. Jako důkaz vděčnosti pak nechali manželé nad studánkou vystavit malý kostelík.
Kostelík? Lucie si vybaví mohutnou stavbu, k níž má právě namířeno, která se dá nazvat všelijak, ale kostelíkem určitě ne, ale pokračuje ve čtení.
Až později zde vyrostl známý barokní kostel Panny Marie Bolestné.
Jo tak.
Léčivý pramen zajistil místu věhlas, přijížděla sem řada poutníků a nedaleko vznikly dokonce i lázně. Dodnes je oblast hojně navštěvovaná turisty. Pramen, o kterém se pověsti vyprávějí, skrývá nenápadná kaplička pod schody ke kostelu.
Zase ta kaplička! Tam se rozhodně musím podívat! Ale až pak. Nejdřív kostel.
Když si impozantní barokní stavbu důkladně prohlédne, zaujme ji informační tabule hned proti vchodu. Na ní se dočte o křížové cestě, kterou tvoří čtrnáct kapliček, a hned se rozhodne si ji projít.
„A víte, že je to nově namalovaný?“ otáže se jí stařenka z autobusu u poslední z kapliček. „Už se dost loupalo, bylo to takový ošklivý. Není divu, po třiceti letech. Teď už je to zase pěkný, paní malířka to všechno namalovala znovu,“ vysvětlí s úsměvem.
„Jé, my na sebe máme dneska štěstí,“ otočí se na ni Lucie, ale stařenka už je zase pryč.
Zážitky a horkem znavená výletnice se tak vydá zpátky k autobusu. Zastávku u kapličky si ale ujít nenechá.
Cestou dolů jí hlavou běží romantické představy, jak se z pramene napije a do smrti zapomene na veškeré zdravotní problémy. Pak si ale uvědomí, že platí prázdninový jízdní řád, a do odjezdu autobusu má už jen pět minut. Klekne si k prameni, v rychlosti sundá brýle a vodou opředenou tajemstvím si jen opláchne obličej. Autobus stihne jen tak tak.
Když si sedá na sedadlo, na okamžik se jí zdá, že v kapličce znovu zahlédla tajemnou stařenku.
„Tomu se mi ani nechce věřit!“
„Co se děje, paní doktorko?“ zašeptá vyděšeně Lucie. Mohla tušit, že bude s očima nějaký problém, od včerejšího večera vidí v brýlích rozmazaně.
„To je neuvěřitelné! Mám dobré zprávy, budeme snižovat minimálně o jednu a půl dioptrie. Divím se, že přes ty brýle vůbec něco vidíte, výrazně se vám zlepšil zrak.“
Povídka vyšla v letní příloze Dobrovodského zpravodaje. https://www.dobravodaucb.cz/obec/dobrovodsky-zpravodaj-1/